Zajímavosti z obecní kroniky - O nepravém Jindřichovi

O nepravém Jindřichovi

Mezi významné osobnosti své doby , jak už bylo zmíněno, patřil Jindřich III. z Plavna. Kromě jiných činů vstoupil do dějin činem zcela ojedinělým, a to podvržením svého dědice. S manželkou Mechtildou ze Schwarzburgu marně očekával mužského potomka. Proto si po její smrti vzal velmi mladou Barboru Anhaltskou. Ani toto manželství však nepřinášelo vytouženého syna. Stárnoucí Jindřich se rozhodl jednat: s milenkou Margaretou Pipklerovou syna měl, byly mu v té době již nejméně dva roky. Manželku Barboru přiměl, aby předstírala těhotenství a pak i porod a nemanželského syna prohlásil za legitimního s Barborou. Vše provedl tak obratně, že se na podvod nepřišlo. Problém ovšem nastal, když mu Barbora později porodila ne jednoho, ale hned tři syny. Jindřich III. změnil závěť, dědicem prohlásil Jindřicha IV. a „Nepravého“ dal k řádu německých rytířů. Když roku 1519 Jindřich III. umírá, již dospělý levoboček se začíná domáhat svých práv s odvoláním na to, že i Barbora jej přiznala jako svého syna. Ta nyní pod tlakem skutečného prvního syna začala s „Nepravým“ vyjednávat. Slíbila mu nemovité majetky a v Toužimi odstupné 10 000 zlatých. Ten původně na nabídku kývl, ale později stejně podal žalobu na uznání coby dědic. Byl proto Barbořinými lidmi zajat a vězněn ve sklepení Hartenštejna. Po několika měsících kapituloval a nároků se vzdal. Ale jen naoko, roku 1526 podává novou žalobu, kterou projednává o dva roky později sám panovník. Jako svědkyně je m.j. přizvána i Margareta Pipklerová. Ta u slyšení popře, že by byla matkou „Nepravého“. Spor skončil nerozhodnut, tvrzení stálo proti tvrzení. „Nepravý“ se rozhodl zaútočit na Andělskou Horu, ale byl neúspěšný a musel uprchnout. Jindřich IV. prosadil u krále uvalení klatby. Z „Nepravého“ se tak stal psanec, živil se jako žoldnéř a loupeživý rytíř. V Norimberku ho poznal jeden žlutický kupec, udal ho a „Nepravý“ byl zatčen. Byl odsouzen k trestu smrti, ale vzhledem k věku a nemocem mu byl trest zmírněn na doživotní žalář. Trest si začal odpykávat ve Vídni, ale po necelých dvou letech ve vězení umírá. Tento příběh byl zpracován i jako divadelní hra a byl hrán koncem 30. let minulého století v prostorách hradu Hartenštejna